Zápisky z cest: Londýn, vol. 2, 3 & 4

Trocha kontextu: pracovní cesty.

První

Kancelář je na místě, kde jsem v roce 2015 šel naposledy před cestou domů! Business oblast se spoustou kravaťáků. Jenom kravaťáci, téměř. S mým sáčkem jsem moc nevyčníval. Vlastně jo, ale opačně než doma. Druhý den jsem si vzal kytičkovou košili, abych to tu rozčísl pořádně. No skoro na mne koukali pobuřujícím pohledem! :-D

Úplně přesně to bylo kousek od toho řádícího auta dva týdny před mým příjezdem. Spousta lidí by se asi orosila s ohledem na všemožné útoky, kterých přibývá, i když podle mne jenom v televizi. Statisticky to vidím stejně jako šance nula nula nic. A jedl i v tom marketu. Což teda bylo úžasné! Tam musíte jít, až tu budete. Oblast Borough Market. I kamarádka z NYC mi říkala, že to je super místo a byla tam téměř každý den, když bydlela v Londýně.

Potvrzuje se mi, že anglicky mluvící lidé jsou školení (nebo mají v krvi od narození) mluvení a sebe prezentování. To sice nemám, ale mám jinou vlastnost – nechám je mluvit, snažím se pochopit čeho chtějí docílit, a pak jejich „problém“ řeknu velmi stručně. Tři věty v podstatě stačily. Měli jste vidět jejich výraz, když najednou problém nebyl tak složitý. Aneb velká rozhodnutí rychle vyřešena.

Pracujeme tu od rána do noci. Když počítám i večeři. Ale zase mi ten Londýn vyjde téměř zadarmo. Včetně věcí jako večeře v podobě nejlepšího japonského masa Wagyu. U toho se musím zastavit. Wagyu je jedno z nejdražších mas. Nechtěl jsem pohostinnost zneužít, ale řekli mi ať si to vezmu, že to musím ochutnat. Tak jsem do toho tedy šel. Problém byl… měli to jen jako burger verzi. Měli steaky se spoustou masem, ale ne s tímhle. Zvláštní. Dal jsem tedy burger a to maso mi nepřišlo nějak super. Jakože super, ale nesplnilo očekávání podle toho, co jsem o něm slyšel.

Člověk si tu pokecá mnohem lépe. Měl jsem Uber řidiče z Kenyi a zajímavé slyšet názory na vše možné. Nějak ta Afrika se na mne lepí tady obecně. Na meetingu máme člověka za Africkou internetovou asociaci z Ugandy. Jeho kamarád, co se k nám připojil k večeři, staví elektrárny v Ugandě a okolí. Zastupitelka za Evropskou asociaci má mámu původem z Ugandy. Její manžel je sice Američan, ale taky s kořeny v Africe, který se zamiloval do českých dveří ve starém městě. Prý po návratu domů zjistil, že většina fotek z Prahy jsou dveře! :-D

Za ty dva roky co jsem tu nebyl udělali jednu novinku – není potřeba kupovat lítačku na metro. Stačí přiložit bezkontaktní kartu. A není v tom žádný příplatek, je to jako když si člověk koupí jednorázovou cestu. Mazec!

A salsa tu je super. Kvalitně a s počty to na New York nemá, ale zase tu jsou všichni milí a usměvaví! Pro prvních pár holek jsem si došel, zbytek si tak nějak všiml a došly si pro mne samy. Oh! <3

Mimochodem, domů jsem to vzal oklikou. V Praze byla šílená bouřka, že jsme letěli o hodinu později, abychom ji minuli. I tak jsme ji chytili a užíval si show už od Frankfurtu (fotka před vstupem do bouřky). Bohužel Ruzyně byla na nějaký čas zavřená a tak jsme kroužili a kroužili ve frontě. Která byla dlouhá a tak si zaletěli dotankovat ještě do Vídně.

Bohužel jsem nestihl poslední autobus a nočním jsem fakt jet nechtěl. Žádný Uber do pár minut. Děsně k tomu lilo, tak jsem došel k volnému taxíku. Stál dost daleko. Než jsem k němu došel, sáčko jsem měl durch. Řidič stáhl okénko kam že chci. Já Butovice. Na což že to je moc krátká cesta, zavřel okénko a nechal mne na tom dešti. Idiot. Pardon ten výraz, ale fakt kretén. Tak jsem tedy otevřel Uber. Narazil jsem na moc milého chlapíka z Ruska, který mne vzal i když už byl na cestě domů! Názor o používání Uberu si udělejte sami.

Druhá

Nikdy, opravdu nikdy, neleťte s Ryanair. Teda… za předpokladu, že se nechcete cítit jako v mekáči plný reklamy s málo místa na cokoliv a bez vody v ceně. Jo a taky chcete mít letušky, nikoliv obchodnice co neustále něco nabízejí. Od vůní až po losy. To už radši být na poště. :-D

Jelikož pracovní dny tu jsou od rána do večera, rozhodl jsem se si den předem udělat víc volno. Začal jsem procházkou míst, které se mi líbí, například London Tower a okolí. Pak si došel do Borough marketu na úžasný burger a nakoupil několik sladkostí. Chtěl jsem jen malý dezert, ale měli tam poplatek za platbu kartou pod deset liber a abych ušetřil, koupil jsem si koláče tři. :-D Pak jsem si to zamířil do královniny zahrady, kde se mi to taky moc líbí, a snědl si tam jeden koláček. Vedle mne se usídlil jeden zvláštní člověk s plnou igelitkou piv a dával si jedno za druhým. Po tom, co jsem si dal dvacet (aneb když se tam mohou válet v trávě lidi v černém obleku, proč ne i já, že), mi řekl, ať už nikdy podobnou věc neudělám, nebo mne někdo okrade. Poučení: neposuzovat lidi podle vzhledu a chování. Po tom odpočívání to chtělo večeři, tak jsem si našel fajnovou restauraci, kde jsem měl úžasnou chobotnici! Lepší jsem měl snad jen v mišelinské restauraci ve Španělsku a to si nejsem jist! Měli ji krásně křupavou na styl letního salátu s jogurtem a sazenicemi a celkově to utvářelo suprovou chuť. Nemohl jsem odolat vyzkoušet víc a šel do dalšího dezertu. Čokoládový fondant se zmrzlinou a sušenými borůvky. By člověk nevěřil jak takové sušené borůvky dokážou dezert úplně proměnit v něco jiného a lepšího! Den jsem zakončil v divadle.

Moc se mi líbí Shakespeare globe a tak šel tam. Bohužel žádnou shakespearovskou hru v ten den neměli, ale měli tam něco jiného. Hru lions + tigers o boji osamostatnění Indie od Británie. Po tom co jsem četl Dlouhou cestu ke svobodě od Mandely (doporučuji) mi to přišlo velmi zajímavé a koupil lístek. Navíc jsem za nejlepší sedadlo měl slevu. Místo 45 liber jen 20! Hru napsala žena dle dopisů svého praprastrýce a Gandhio. A to mi neuvěříte, ale v kavárně v tom divadle si ke mne přisedli Indové a hned si se mnou začali povídat a nabízet víno atd. atd. a pak mi řekli, že přišli podpořit svou sestru, která tu hru napsala. Aneb setkal jsem se s rodinou, která kdysi bojovala za osvobození od Británie, znala se s Gandhim a teď žije v Londýně. :-D A taky mi nabízeli jejich dcery, když se dozvěděli, že jsem nezadaný. Což byla jejich asi třetí otázka. První byla na jméno, pak odkud jsem. :-D

Každopádně docela smutný příběh. Gandhi věřil v mírumilovnou cestu bez žádného násilí. Její praprastrýc s dalšími bratry (kteří umřeli) však zabil jednoho důležitého člověka z Británie a tím hodně pomohli k osvobození a stal se tak hrdinou. Gandhi se ho snažil dostat z trestu smrti, ale riskoval by tím zahozením veškeré snahy a tak se ho musel zříct a nechat ho popravit Británií. Hodně mne překvapilo, že si Británie dělala z Gandhio srandu a nechtěli se Indie vzdát (ve hře byl použit i útržek z novin) a přitom třeba Mandelovi při jeho boji v Jižní Africe dali bez problému zbraně, aby mohl doma zaútočit na nadvládu bílých. Británie. Hm. To jsou tak neskutečně zajímavé věci, proč nám ve škole nikdy nic o tomhle neříkali?!

Třetí

Třetí pracovní přílet byl ve velkém stylu. Po celém Londýně létaly ohňostroje a byla čistá obloha, tak to bylo z letadla i vidět. Jedná se o Bonfire Night, tradice na oslavu zmaření pokusu o zničení Westminsterského paláce a zabití krále Jamese prvního. Což teda důvod ani samotní Londýňané často nevědí a musel jsem si sám najít! Každopádně všem kamarádkám jsem napsal, že děkuji za super přivítání. :-)

Nejsem si jist, zda se to horší, nebo si toho začínám jen víc a víc všímat. Ale najednou tu jsou všude samé kamery. Přijde mi, že téměř každý můj krok v Londýně musí nějaká kamera zachytit. Většina z nich snad musí vše hned zahazovat, protože kam by takové množství záznamů ukládali? :-O

Nicméně, docela by mne zajímal záznam z hotelu, kde jsem byl. Už když jsem se o půlnoci dostal na hotel, z vedlejšího pokoje jsem slyšel soulož. Což by bylo ještě v pohodě. Ale pak po chodbě šli (velice pravděpodobně) dva chlápci a bouchali na dveře. Žena šeptala ať neotvírá, ale stejně její… cokoliv… otevřel. Chvíli poměrně ticho. A pak začali orgie. A snad podle některých slov to vypadalo, že jeden z nich to natáčí. Že bych zkontroloval známé porno kanály? :-D Nejhorší na tom bylo, že jeli až do rána. Odcházel jsem na meeting a vedlejší místnost stále nebyla ticho.

Docela jsem se těšil na snídani a tam mne vítalo…

Tento hotel už ne. Nope.

Trochu jsem se bavil i o Brexitu. Dlouho jsem o tom nic neslyšel a vlastně nevěděl v jakém stavu to je. Nikdo nic neví, ví se jen že se to opravdu stane a nejsmutnější na tom je, že většina Británie ani nic moc nevěděla v době hlasování. Celé se to stalo tak rychle, že po odhlasování bylo dost lidí v šoku. Údajne ve všech novinách a zprávách se šířily hlavně informace kolik Británie ušetří odstupem z EU, ale nikdo nezmínil všechny dopady. Například to, že Británie nemá svoje zákony a spoustu dalších věcí, které bude muset udělat od základu. Což znamená – fork toho co má EU. Údajně také hodně lidí hlasovat nešlo a většinou z důvodu, že si nebyli jisti dopady a nevěřili, že by to prošlo.

Tenhle obecný pohled mám z malého vzorku, přibližně deseti lidí, ale i tak to něco vypovídá. Jsem zvědav, jak se sem bude brzy či později lítat. Ať už pracovně či osobně.