v kategorii Myslel jsem, že jsem se ve škole naučil geometrii. Aspoň základům. Zřejmě ne. Jak říkává děda… „myslet je ho*** vědět“.
Měřil jsem si byt a promýšlel, jak by mohlo být nové rozložení. Jak udělat co nejméně změn příček a dosáhnout co nejlepšího výsledku.
Například jsem změřil koupelnu a radoval se, jak se tam vejde velká rohová vana s délkou 170 centimetrů. Než mi zavolali, že se tam vejde maximálně 160 centimetrů. Bylo mi to divné a přijel se proto podívat. Nojo, křivá zeď. Pravý úhel není vždy pravý úhel!
Nebo… chtěl jsem všude novou podlahu, krom předsíně. Tam byla dlažba, která byla v pořádku. Podlahář začal svou práci a došel k závěru, že mezi místnostmi musí být lišty, aby se zakryly rozdíly, nebo podlahu vyrovnat. Celý byt je totiž nakřivo. No a pak že ta jediná dobrá dlažba by neseděla a tak musí pryč…
Dál jsme si nechali dělat vestavěnou skříň na míru. Měli jsme štěstí a nebylo třeba šetřit na hloubce. Dokud nepřijel technik, aby nám ukázal, jak ta celá stěna padá. O tři centimetry!
Aneb já to říkám pořád. Teoreticky mezi teorií a praxí není rozdíl. Prakticky… prakticky se všichni teoretikové nepřestávají divit. A i mne ve škole nakazili. Sakra!
kanálu