Vinice: kadibouda

Proč se vlastně Lenka stěhovala ke mně namísto já k ní, je především kvůli podkroví. Narostl jsem do poměrně vysokých čísel a v jejím podkroví jsem se nesčetněkrát bouchl do hlavy. Na vinici jsem měl podobný problém s kadiboudou. Prostě jsem se do ní nevešel.

Již dříve zmiňovaný termín vinice style jsme nevymysleli, ale adoptovali. Moc se nám líbí. Ale vše má své meze.

Víte, jak má vypadat správně kadibouda? Přesněji její střecha? Má být nejvyšší u vchodu a klesat směrem dozadu. Na vinici se stloukla s klesáním do strany. Tedy jakoby dveře byly ze strany. Není divu, že jsem měl problémy se vejít.

Nebyl to však jediný neduh původní kadiboudy. Byla stlučená s included výhledem. Na všechny strany. Nebylo potřeba mít vyřezané srdíčko nebo si nechávat pootevřené dveře – vždy bylo možné pozorovat krásy Českého středohoří. A zároveň pociťovat vánek a zimu od zadnice.

Nemluvě o tom, že z původní vykopané díry byl skoro kopeček. Bylo potřeba vydlabat novou díru a postavit novou kadiboudu.

Jelikož sraní je vážné téma, raději jsme se nepokoušeli postavit budku novou. Otevřeli jsme bazary a našli si už krásnou a vyteplenou kadiboudu. Měla menší neduh s lokací na druhé straně Čech, ale majitelé byli skvělí a přiblížili nám ji do Prahy. Museli jsme si jen počkat, protože v době největší epidemie nemohli vstoupit ani na svůj pozemek.

Půjčili jsme si valník a vyrazili. Jen já a Lenka. Na místě předání se na nás koukali nevěřícně. „To se vám tam nevejde. Ten valník je příliš malý.“ Hm. Nic většího nemáme… Ještě jedno ověření metrem ukazuje, že by se vejít měla. Na necelý centimetr přesně!

Hodně se nám ulevilo. Jenže nastal druhý problém. Rukama bychom tu budku takhle do valníku nikdy nestrčili. Ve skutečnosti se na nás nedívali nevěřícně, jako možná víc na blázny. „Stěhovali jsme ji ve čtyřech, abychom ji unesli. Tady jsme se radši vybavili ještěrkou.“

Byli jsme moc rádi za tu ještěrku. Opravdu si nedovedu představit, jak bychom tohle hovado nakládali. Nečekal jsem, kolik taková masivní zateplená budka může vážit. I pro to auto to bylo lehce nečekané.

Co mě ale znervózňovalo, jak tu budku sami vyložíme… no povedlo se. Páka je mocný nástroj a takový vozík postaven ve svahu je dostatečně dobrá páka.

Zbýval poslední detail. Aby bylo vidět do krajiny, bylo potřeba vydlabat srdíčko. Asi nejblbější nápad je použít obyčejnou vrtačku a udělat spoustu děr dokolečka. Za prvé jsem na tom vylámal několik vrtáků, za druhé to nemělo žádný efekt. Srdíčko bylo vidět, ale stále pevně drželo.

Zachránil mě tchán s jeho speciálními vrtačkami. No není krásné? ;-)