Vím, že jdu s křížkem po funuse, bohužel jsem se k seriálu dostal nedávno a teprve nyní jsem dokončil poslední epizodu. Celý seriál mě dostal natolik, že si neodpustím pár vět.
Mám hrozně rád seriály, které se vyvíjí a na konci epizody mě donutí pustit další díl, protože nejde potlačit touha zjistit, jak to bude dál. Ještě lepší, když se to neděje pouze na konci epizod, ale po celou dobu. Třešničkou na dortu je, pokud si nemohu být jist ničím; když se kdykoliv může stát téměř cokoliv. A tohle je přesně Breaking Bad (v českém překladu nesmyslně Perníkový táta), dokonce ještě mnohem víc.
Takových seriálů je samozřejmě víc, ale žádný nedosahuje kvalit jako právě tento. Například momentálně sleduju ještě Arrow. Líbí se mi, má to poutavý děj, akci, spád, vývoj, ale dialogy a herecké výkony jsou katastrofa. Musím občas zavírat oči, abych mu to dokázal odpustit. To se mi u Breaking Bad nestalo – po celou dobu jsem měl oči otevřené a hltal jsem každou minutu!
Hlavní postava Waltera se od prvního dílu po ten poslední postupně neuvěřitelně moc změnila. Taková proměna nemá obdoby. Aspoň z těch seriálů, které jsem viděl. A celé to bylo neskutečně dobře zahráno. Samozřejmě to netáhla jen jedna postava, všechny byly skvělé. Nešlo jim nic nevěřit.
Nevím vůbec o ničem, co by šlo seriálu vyčítat. Trochu jsem se obával konce, aby to nebylo takové divné jako v případě Dextera, kdy jsem zklamaně vypnul televizi a nevěděl, co si o tom myslet. Finále však nezklamalo. Donutilo mě o celém seriálu přemýšlet a napsat moje #GoodbyeBreakingBad.
Walter a Jessie mi budou chybět.