Byl jsem od mala pokládán do velkých péřových polštářů. Jeden jsem taky dostal s sebou do uzlíčku na mou cestu do světa. Pokud můžeme Prahu nazývat světem. Možná spíš prahem do světa.
V tom světě jsem potkal miLenku, dnešní manželku. No a manželky mají ve zvyku si přetvořit domácnost k obrazu svému. Například mi Lenka navrhla koupelnu ještě dřív, než věděla, že se v ní bude každý den sprchovat!
A taky mi vzala můj velký péřový polštář. Prý je hezký a všechno, ale výměna měla něco společného s chrápáním. Nepřijde mi, že by u nás kdokoliv chrápal. Aspoň mě tím ještě nikdo nevzbudil.
Ale dobře, Lenka nespí tak tvrdě, tak jsem s výměnou souhlasil. Skončili jsme u anatomického polštáře s netradičními rozměry 50x70 cm. Je trochu problém k němu najít vhodné povlečení a často musíme koupit povlaky na polštář dva: jeden klasický v setu s peřinou, a druhý na náš speciální polštář.
Musím uznat, polštář to byl dobrý. Dobře se mi na něm spalo. Spalo. Po pár letech mi byl zase odebrán. Údajně opět kvůli chrápání. Prý mám tak skvělou hlavu, že jsem rozpáral anatomické rozpůlení a vytvořil z toho klasický polštář.
Já si naopak myslím, že to je praním. Lenka by mi vyprala i sáčko, kdybych ji nezastavil. Z polštářů nám už párkrát udělala popcorn. Byste nevěřili, jak takový polštář dokáže nafouknout po návštěvě pračky.
Ať už to bylo tak či onak, nic to nemění na tom, že musíme pořídit nové. Bohužel, naše polštáře nejsou již dostupné. Proto začal náročný maraton najít vhodné náhrady. Teoreticky bychom mohli zvolit běžnější rozměry, ale pár chvil před tímto rozhodnutím jsme koupili nové povlečení, včetně na menší polštářek. A tak hledáme jiný z toho mála dostupných v našem požadovaném rozměru…
První neprošel. Je až příliš „ergonomický“. Tak moc chce vynutit ergonomický tvar, až se na tom nedá spát. Je to jak spát na dvou vysokých kamenech. Po jedné noci a bolavých krcích Lenka našla hned ráno na Bazoši jiný.
Druhý taky neprošel. Představte si, 70 cm není vždy 70 cm. Polštář má opravdu sedmdesát čísel, ale nevejde se do sedmdesát centimetrů širokého povlečení. No a taky byl jen jeden, nikoliv dva, což by u nás nefungovalo (taky spíte často spolu na jednom polštáři a občas i pod jednou peřinou, o kterou zápasíte, protože manželka tu svou někam odkopla?).
Pro třetí jsme si zajeli do dřevěného krámu, jak říká děda. Obecně nemáme rádi nákupaky, kór když nás nutí projít každou sekci, ale zvládli jsme to. Koupili jsme rovnou čtyři, ať zase jednou nezjistíme, že se naše polštáře už nedělají. A tak máme doma čtyři tenké polštáře, u kterých máme pocit, že pod hlavou nic nemáme.
Asi není překvapením, že se nám takhle doma postupně množí polštáře. Dokážeme už uspokojit několik potřeb. No a jelikož jsme si všimli nemálo menších obchůdků dělajících si e-shop z on-line bazarů, v podstatě ho máme taky. Sháníte nějaký polštář? Pokud ano, ale naše nabídka není dostatečná, dejte nám vědět i tak. Brzy naskladníme další kusy.