Květiny

Jsme lidé, živá stvoření, a máme rádi cokoliv živého. Jsme závislí na kontaktu s dalšími lidmi. Bez jakéhokoliv kontaktu by kdokoliv z nás zešílel. Museli bychom si vyrobit imitaci člověka, na kterého bychom mluvili a tvářili se, že nám něco i odpovídá, podobně jako Crusoe sám na pustém ostrově (nebo křesťani).

To je i důvod, proč jsme si vymysleli monogamii a proč chováme mazlíčky. Je výhodné mít často po ruce někoho, komu se můžeme svěřit, a nestydět se za to. A pokud nelze najít takovou osobu, pes, kočka, či jiné zvíře je taky dobrá volba. Aspoň nějak reagují oproti obyčejnému míči. I když v případě koček si nejsem jist…

Pak tu je ale ještě nižší úroveň života, aspoň z našeho pohledu lidí. Ve skutečnosti my jsme ta nižší úroveň. Tou jsou rostliny. Pohled na krásnou krajinu a pobyt na čerstvém vzduchu hodně podceňujeme, máme to však všichni moc rádi. Moc si neuvědomujeme, že odříznutí ve velkoměstech bez přírody blbneme skoro stejně jako odříznutí od dalších lidí.

A pak tu máme dva mozky. Ženský a mužský. Mužský má rád boxíky. Všechno musí být zaškatulkované. Věci se nesmí propojovat, aby v nich byl pořádek. A ženský, kde je všechno propojené se vším a nedává to smysl. Čímž se vysvětluje pověra, proč žena neví, co chce. Ví, jen to závisí na hodně proměnných a mění se ze dne na den, někdy i z minuty na minutu.

V tomhle ohledu já mám rozhodně mužský a Lenka ženský mozek. Nejraději bych domácnost s přírodou nekřížil. Jsem odkojen starou generací, která si zakládá na tom se od přírody oprostit. Příroda má zůstat někde venku. Škatulky. Lenka se naopak nebojí dvě i více škatulek smíchat. Klidně na mrtvý strom (stůl) položí živou kytku.

A tak se stalo, že letos vážíme truhlíky a zkoumáme, zda náš balkon náhodou neporušuje maximální nosnost. Lenka si tam totiž vyrobila zahrádku. Asi je běžné mít na balkoně bylinky nebo rajčata. Asi i jahody nejsou žádný velký odvaz. Ale máte na balkoně mrkve, saláty, borůvky, maliny, či vlastní živý vánoční stromeček? My ano!

Myslím, že každá žena zbožňuje květiny. A která tvrdí opak, lže. Prostě všichni máme rádi život, rádi se na něj koukáme, a holt ženy se nebojí propojit všechno se vším. A tak mají rády květiny. A proto je dobré je na schůzky nosit. Nebo i jen tak domů.

Jenže nosit běžné růže znamená květinu usmrtit; a nosit další a další květináče je neudržitelné. Sice nejsme s emancipací tak daleko, zatím se emancipujeme především mezi sebou. Potom budou na pořadu dne ostatní zvířata kromě lidí, a až potom rostliny, které nás moc aktuálně nezajímají. I když by měly. Tak či onak, trhat rostliny často pro potěšení není dobré.

Lenka si to samozřejmě uvědomuje a je jí kytiček líto. Proto růže aspoň suší a nechává si je. To však zabírá místo. Nechtěl jsem tak dělat radost moc často. Dnes omezuji tuto radost kvůli něčemu jinému – několikrát se stalo, že jsme z rande došli domů a květina zůstala v restauraci. Doufáme, že udělala vždy radost aspoň ještě nějaké další ženě.

Když se to stalo třikrát, do další květiny jsem se rychle nehrnul. Uběhly měsíce a stále nic. Lenka se nenápadně přihlásila. Já jsem jí nápadněji vysvětlil, že další květinu dostane za vysvědčení. Bylo sice těsně k pololetnímu vysvědčení, ale ani jeden už nejsme dávno školou povinní.

Lenka však cvičí a učí jógu/pilates. Požádala svou lektorku na jednom kurzu, zda jí může dát hodnocení. Prý vše na výbornou! Přinesl jsem tedy, raději rovnou domů, květinu. V rozvrhu má ještě volno, tak ji můžete zkontrolovat. A pokud ji budete chtít vyděsit (protože se lekne, co o ní vlastně všechno odsud asi víte), přineste květinu. :-D