Operace kulový blesk

Můj byt byl hrozný. Funkční, ale rozhodně ne připravený na jakékoliv společné bydlení. Plánoval jsem v takovém stavu ještě tak rok, možná dva, když se to nerozpadne, zůstat. Přeci jen jsem doma moc nebýval; ráno jsem vstal, odešel do práce, měl nějaký progam a vrátil se vyspat.

S Lenkou jsem byl už nějaký čas a když jsem pobýval u ní, začal jsem si pomalu (ale jistě) zalibovat její způsob bydlení. Kde elektrické zásuvky fungují. Žádné prodlužky přes půl bytu. Pojistky taky nemigrují na jih v případě zapnutí myčky. A hlavně se tam lze promenádovat nahý, neb tam nikdo jiný už nebydlí.

Asi nebude překvapením, že jsem se rozhodl svůj byt dát do pořádku rychleji. Někde jsem však musel přečkat tu spoušť, která se tím spustí. Přeci jen, dospávat taneční víkend při ladných tónech sbíječky či dokonce v létě spát pod tlustou vrstvou prachové peřiny, nikdy nebyl můj sen.

Lenčino místo, na které jsem už byl zvyklý, se nabízelo jako skvělé řešení.

Měl jsem geniální nápad – vše nechám na úplně poslední možný víkend. Lenka na mne hodila takové ty ženské oči, které z vašeho geniálního nápadu nechají pouze ten nápad. Vlastně ani to ne. Přehodnotil jsem situaci a rozhodl se tedy část věcí přestěhovat dřív.

Shodou okolností jsme jeli na svatbu kamaráda a museli jsme řešit komplikované rovnice, abychom se vypořádali s časoprostorem. Rovnice se podstatně zjenodušila při započítání, pokud bych v ten večer spal u Lenky včetně všech potřebných věcí.

Tak se stalo a balil jsem se na svatbu a další naplánované akce bezprostředně potom. Úplně jsem pochopil problémy žen – co si s sebou vzít?! Nevěděl jsem, které košile nechat doma a které si vzít s sebou. Kdo ví kdy kde zrovna budu spát; zda u mne či u Lenky. Postupně jsem přidával do kufrů další a další věci.

Lenka si mezitím pro mne jela. Při příjezdu byla překvapená, že ještě balím. Což ji rychle přešlo, když se dozvěděla, že jsem začal jen chvíli předtím. Pak byla zase překvapená, když zjistila, že mám sbalené všechny věci. Všechny, až na zimní. O to víc, když viděla pouze malý a střední kufr a dvě tašky. Včetně knih, notebooků, playstationu a dalších hraček.

Do teď nechápe, jak se mohu vejít do jedné průměrné skříně. Jedna kamarádka mi jednou říkala magické číslo – člověku stačí 35 kousků oblečení, aby si nikdo nevšiml, že je střídá často dokola. A fakt, na jednom školení se mne ptali, kolik sakra těch sáček mám. A přitom v té době jen tři. :-)

Každopádně, nejvíc Lenku vyděsilo, že s ní vlastně už bydlím. Aneb já to říkal – přestěhuju se najednou. Operace kulový blesk za námi.