Pašování ramínek

Skříně jsou drahé. Aby se trochu ušetřilo, je lepší místo poliček, nedejbože šuplíků, dát všude tyče a věšet veškeré oblečení na ramínkách. Ono to má i další výhody: například není třeba oblečení skládat; nestane se, že by se něco blbě přeložilo a váhou tak zůstalo; dokonce, když se košile pověsí ihned, není třeba ani žehlit!

Nebuďme však naivní. Vše má i své nevýhody. V tomto případě potřeba nespočet ramínek. Což ale není tak velký problém. Pokud nemáte OCD, resp. vaše manželka. Mám taky trochu slabost na řád. Často musím mít důležité věci organizované do puntíku. Ale ramínka do toho nepatří.

Jasně, košile mi musí směřovat ve skříni stejným směrem. Neexistuje aby jedna koukala doleva a jiná doprava. Existuje pouze doprava. Ramínka mi jsou však putna. Červená, zelená, černá, černá jinak, zase červená a nakonec červená v jiném tvaru. Úplně v pořádku a další den klidně jinak. Ani si nevšimnu.

Lenka by další den nepřežila a proto by už první hledala organizační trik, jak se úzkosti zbavit. V tomto případě zavření skříně nepomáhá. Místo toho si vytvořila velmi komplikovaný systém, které ramínko patří k čemu. Zároveň i pořadí věšení oblečení ve skříni.

A tak červená trička a šaty mají červené ramínko, modré oblečení modré ramínko, a podobně. Problém je, že barvy nesedí úplně přesně, nebo že máme i kusy oblečení v barvě, pro která ramínka prostě nejsou vůbec. Nemluvě o ramínkách dřevěných či těch drátěných z čistíren.

To se muselo vyřešit. V podstatě každý kousek má své specifické ramínko. Pokud chci pomoct pověsit prádlo, sice i dostanu ding, ale vidím v očích ten stres z toho výsledku. Lenka se raději nechodí koukat.

Ono totiž aby to vycházelo, stejný typ oblečení může mít dvě různá ramínka, podle toho, kde visí, aby to zapadalo do celkového konceptu. Takže třeba sportovní triko v šatní skříni má jiné ramínko než někde jinde (toto je ilustrativní příklad, který nemusí být skutečnost, neb jsem systému dodnes neporozuměl).

Aby toho nebylo málo, věšíme oblečení na několika místech. Před covidem to bylo aspoň pouze doma. Doma ve skříni, doma na chodbě, doma v „zeleném“ (cvičícím) pokoji, atp. Takže jsem vídával Lenku občas pobíhat s ramínky sem a tam, když se třeba něčeho zbavila, či se něco nového objevilo (a že pandemie docela změnila šatník).

Jenže teď jezdíme na vinici, Lenka do svého studia, a nově ještě máme letní chatu, nebo jak tomu říkáme, letní sídlo. Všude se něco věší a ani vinice style neodlehčí důležitost ramínek.

No a tak neustále někam jezdíme s ramínky. Škoda, že tento problém nemáme třeba s moukou. Bych se mohl aspoň cítit jako velký drogový pašerák.