První půlrok očima po roce

Včera jsem už prozradil, že se naše představy úplně nepotkaly. Vlastně teď lžu. Nepotkaly se. Což není nic hrozného, to se běžně stává a život jde dál. Jenže něco se mi na Lence líbilo a tak jsem udělal něco mnohem horšího…

Pamatuji si, kdysi dávno, když jsem strašně moc chtěl nějakou slečnu, dával jsem jí plno pozornosti. Samozřejmě holky v takovém případě nejeví žádný zájem. Chtějí záhadné muže, ještě lepší bad guys. Rady typu „dělej, že ji nechceš“, mi nikdy nešly aplikovat. Proto jsem vždy snášel modré z nebes, a… mne vlastně žádná nechtěla.

Což se změnilo s Lenkou. Po odmítnutí jsem se choval, jakože nic!

Volal jsem jí a povídal si s ní hodiny. Přitom půl telefonátu jsme se jen snažili zavěsit. Navštěvoval jsem ji a házel do okna kamínky, abych nevzbudil rodiče. No prostě takové věci, které se běžně po předání kopaček nedělají. Aspoň mi tak bylo po roce řečeno…

Zároveň jsem čas od času nezapomněl zmínit, že vlastně spolu vůbec nejsme. Což tak vůbec nevypadalo a nikdo kolem nás nevěděl aktuální stav. Vlastně ani Lenka ho nevěděla, přivodil jsem jí tím dobrou schízu.

A tak jsme se jakoby odlučovali a slučovali a celý náš vztah fungoval na jediném palivu: nepochopení se. To byl hlavní hnací pohon. Vlastně jsme se snažili pochopit a tak to byl často důvod se vidět a probrat další nepochopení.

Vlastně, Lenka se snažila pochopit co se děje. Já si dělal dál to samé, co dřív. Což znamenalo, že jsem měl plno vlastních aktivit a Lenka se musela doprošovat mé pozornosti.

Hotový bad guy!

Lenka z toho šílela. Nenechávalo ji to spát. Tak moc pak chtěla se mnou být, až mne po půl roce zlomila. Jelikož začátek byl v létě, půl roku vycházelo na Vánoce. To je takové to období, kdy i počítače projeví kus empatie a lásky. Kus v případě počítače znamená 100 %, aneb binární svět je černobílý. A proč to rovnou nezkombinovat s rebootem na Nový rok…

Prvního ledna jsem se rozhodl, že Lenku miluji. Ona si toho ale všimla až o pár měsíců později a mezitím ji to stihlo dost vykolejit. A o tom zase příště.

Lekce pro kluky: nejde dělat, že nechceš. Prostě opravdu nesmíš chtít. Muži si nevybírají – ženy si vybírají.

PS: Proč jsem se rozhodl na Silvestra? Nevím. Asi proto, jak je úžasná. Když byla Lenka na cestě k nám, zavolal jsem jí, aby po cestě sehnala banány, aby nám mohla udělat krtkův dort, který jsme se spontánně rozhodli koupit. Banány opravdu přivezla a dort udělala. A při selfie ho kradla. Žiju v romantické představě, že to dělala pro nás!