Vinice aneb cestování v roce 2020

Asi nemá smysl skrývat, že rád cestuji. Sice to je spíš náhoda, ale mám to strategicky blízko na letiště. Tento rok mi to je ale tak trochu k prdu. Museli jsme s Lenkou zrušit pár připravených cest na letošek a hledat jiné útočiště, abychom mohli dodržet dvoumetrové rozestupy od lidí. V pražských parcích to totiž nešlo; i na místech, kde jsem v životě nepotkal živáčka, jsem musel na kole kličkovat jako o život!

Lenčina rodina vlastní malou vinici v zahrádkářské oblasti v Českém středohoří. Je to tam moc krásné. Kopce. Příroda. Klid. I tak jsme tam nikdy nepřijeli přespat ani na víkend. Jsme holt měštští tvorové. Neustále nějaké divadlo, koncert, salsa akce, prostě cokoliv. Příroda maximálně ve stylu pražského parku nebo někde v zahraničí. Na vinici jsme jeli pomoct pouze s tím nejnutnějším. Například konzumací hroznového vína.

Jak jsme letos otočili! Nyní jsme za tu chatku se suchým záchodem rádi. Chvílemi jsem si i říkal, že nakonec ten byt v Praze byla chyba. Co ve městě, kde se nic nemůže? To můžu žít klidně na vesnici s vlastní zahradou. Stále to tam někde uvnitř mě dřímá, ale divadla jsou už zase otevřená a ve výsledku kombinace bytu ve městě a chaty někde venku je ideální.

Jsou z nás chataři. (Taky vám to trochu připomíná komunismus, kdy bylo obtížnější se dostat ven? :-)) Ještě loni by mě ani ve snu nenapadlo ani uvažovat o možnosti mít chatu a starat se o ní vlastníma rukama. Život ale přináší neustále nečekané události. Ve výsledku nejsme strůjci vlastního štěstí jako spíš výstup všemožných událostí. To ale zabředávám jinam, o tomhle si přečtěte v kategorii o lidstvu.

Byt je strašně super věc, téměř o nic se není třeba starat. Jakékoliv stavení je už velký závazek. I malá chatička potřebuje spoustu péče, jinak si příroda vše vezme zpět. A to dost rychle! Takže jsme zjistili, že okno ztrouchnivělo, přes palubky fouká dovnitř, podlaha se propadá, a zvířátka (od pavouků přes myši po divoká prasata) si to tam vzala na parádu.

Bylo před námi plno práce…

Jako první jsme se pustili do ohniště. Divoká prasata ho doslova rozrýpala. Navíc tam bylo spoustu vinné révy na spálení, která je dobrá na grilování. Jídlo mám rád a tak to byl ideální první úkol. Pořídili jsme opékací vidlice, nakoupili sýry a buřty, a vyměnili všechny salsa akce za chatu.

Dále viz článek o okně, palubkách, kadiboudě či podlaze.