Vinice: podlaha

Stačí jeden víkend vynechat návštěvu chatrče a příroda se začne viditelně projevovat. Jednou stačila i jen noc, aby nám pavouk připravil pavučinu přes celé vchodové dveře. Pokud se pravidelně neuklízí, okolní příroda si vezme zpět vše, co potká.

Přes zimu nikdo neřešil, co se děje pod kuchyňskou linkou. My jsme se raději také nedívali. Nedívali jsme se ani za sprchový kout, ani za odpadkové koše ve skříňce. Prostě jsme se nedívali do žádných temných koutů. Věděli jsme totiž, co asi tak můžeme potkat.

Myšky byly překvapené, že ani v noci nemají soukromí. Snažil jsem se jim vysvětlit, že sice ještě léto není, ale že u lidí propukla epidemie. Omlouvali jsme se za to, že zaděláváme díry, abychom mohli na vinici přespávat v teple dřív. Zřejmě jim ty díry vyhovovaly, aby mohly chodit dovnitř a ven, a proto se netvářily nadšeně. Nebavily se s námi a naštvaně odešly, aniž by si vzaly své věci s sebou. Proto jsme se do temných koutů nedívali.

Vlastně by nebyl ani problém myší bobky a další náležitosti zamést, pokud by to podlaha umožňovala. Jak již bylo zmíněno dříve, vše je postaveno z materiálů, jak přišlo zrovna pod ruku. A tak podlaha byla poskládaná z několika menších dílů lina. Mohli jsme být vůbec rádi, že to byl stejný vzor. Za ta léta se však hrany lina zkroutily, až bylo nepohodlné přes to chodit, natož zametat.

K tomu jsme se začali propadat před sprchovým koutem. Bylo na čase s tím něco dělat. První plán staré lino strhnout zněl dobře. Prakticky se mi do toho ale nechtělo. Lino bylo přitlučeno silnými hřebíky, se kterými jsem moc nezmohl. A síla lino jen trhala. Takže jsme jednoduše položili lino přes lino. Vinice style.

Byl jsem však mnohem línější. Nechtělo se mi tahat s kuchyňskou linkou. V podstatě je maličká a určitě bychom ji unesli. Bál jsem se něčeho jiného: že už nepůjde znovu složit. Takže jsem místo toho lino podsouval pod linku. Na začátku se to zdálo jako dobrý nápad. Pod přední nožičky to šlo samo. Ale pod zadní nohy, kdy už přední na lině stojí, a sám si na lině stojím…

Nějak jsem po kousíčku linku poposouval na lino, kde by asi tak přibližně měla být, a pak celé lino i s kuchyní milimetr po milimetru tahal na své místo. Byl to neskutečně husarský kousek. Takhle zpětně si říkám, zda by případné opravy linky nebyly méně náročné.

Než se lino položilo před sprchovým koutem, rozbouchal jsem starou kadiboudu a použitelná prkna použil na ztrouchnivělou podlahu. Je trochu divné ze sprchy vylézat na záchod, ale to jen pokud o tom víte. Jinak už to konečně vypadá minimálně na jednohvězdičkové ubytování!