Zubní pohotovost

Zubní kaz je jednou z věcí, se kterou musíme v našem moderním životě počítat. A teď nemyslím pouze 21. století, ale celou éru lidí sahající minimálně dvanáct tisíc let zpět až k poslední době ledové.

Opice nejedí tolik škrobnaté a sacharidové jídlo. To samé platí u lidí dodnes žijících jako lovci a sběrači, u kterých jsou kazy výjimečná událost. Propadli jsme ale chuti piva a vína, či jsme potřebovali lepší materiály pro výrobu teplejšího oblečení pro přežítí v chladnějších místech, či něco jiného. Ať už to bylo přesně jakkoliv, usadili jsme se a začali po poslední době ledové farmařit. S tím jsme rychle změnili náš jídelníček.

S tak rychlou změnou jídelníčku se nám nestihla vyvinout společně taky nějaká obrana proti zubnímu kazu. V našem arzenálu jsou aktuálně maximálně sliny. Vyhnout se kazu se, až na pár vyvolených, většině lidí nepodaří. Jedinou možností je omezit drasticky sacharidy, což není pro většinu reálné (přesto většina z vás by měla ubrat a přidat zeleninu!). Navíc, takové omezení má zase jiné dopady.

A tak jsme se rozhodli raději řešit důsledky místo příčiny. Zubní kaz je jeden z nejčastějších zdravotních problémů. Chodíme poctivě na kontroly k zubaři a necháváme si zubní skloviny opravovat dřív, než se to rozroste až ke kořenu zubu, kde to může zpusobit velmi bolestivý hnisavý zánět.

No a nebo ne, jako v mém případě, a necháte to dojít daleko. Zjistíte, že mezitím vaše soukromá zubařka bude každou chvíli rodit, tak jí popřejete jen to nejlepší, a hledáte co se dá. Nejbližší termín za víc než měsíc je luxus.

Aspoň něco. Jenže jeden den cítíte lehkou pulsující bolest. Další den to je už silnější bolest, naštěstí pouze při sportu. Třetí den už po celý den, ale nic co by nezvládly prášky proti bolesti. Na pátý den se bolestí nevyspíte. Prášky už nepomáhají. Šestý den se topíte bezradně v bolesti a tak vás manželka veze na pohotovost.

Zubní pohotovost otevírá v pět. Byl jsem tam raději pět minut před otevíračkou, ať to mám co nejrychleji za sebou. Jenže tam už byla fronta tak na tři hodiny… Zřejmě všichni, kteří čekali u svého lékaře do zavíračky a nevešli se, se plynule přesunuli sem.

Pokud to mohu brát jako štěstí, svíjel jsem se na schodech bolestí pouze poloviční dobu. Brali to tam rychle. Do křesla. Pích anestezie. Na chodbu. Mezitím jiný pacient. Zpět. Vrty vrty vrt. Žádné sraní. Nakonec podepsat papír, že mi vše vysvětlili a že se zákrokem souhlasím. Ehm, spíš donucen souhlasit zpětně.

Nebudu je za to žalovat. Přeci jen, s tou bolestí jsem nemohl fungovat. Co však nepochopím, že mi tam dají dočasnou výplň se slovy, že výplň musím do 14 dní vyndat a zub dořešit u svého doktora. Myslím, že chápu proč. Do týdne to nasákne pachy všeho, co jsem snědl i co teprve sním. Okolí musí být ode mne vzdáleno aspoň na metr. Raději dva. Když to funguje na covid, na tohle snad taky.

A můj doktor prostě na mě nemá čas. Podlě něj těch 14 dní je jen doporučených a může to tam zůstat déle. Ještě že je ta pandemie a mohu se na ni vymlouvat. Chvílemi nemohu vydržet ani sám se sebou.

Chtěl bych vidět, jak by tohle dal Roy ze čtvrtého dílu druhé řady výborného seriálu Ted Lasso.

P.S.: Dopadlo to dobře, ale je to smutný. Na pohotovosti udělali bůh ví co s dásní, asi do ní taky vrtli, a zaplácli to. Takže zubař odkryl odumřelou dáseň, příčinu smradu jak z mrtvoly.

Poučení: Na pohotovost se dostat nechcete. A pokud tam skončíte, nesmíte čekat ani chvíli a dát se co nejdříve po těch řeznících do kupy.