v kategorii …nebo aspoň kombinovaná forma ČVUT na Fakultě informačních technologií.
Před studiem
Nejdříve bych začal, jak jsem se tam vlastně dostal: Původně se mi vůbec nechtělo studovat, protože mě znechucovalo, jak studenti studují takovým typem, že vlastně nestudují a jen tak nějak proplouvají. Jak vlatně toho umím – uměl jsem, já, obyčejný student střední průmyslové školy s nevalným hodnocením – z oboru více a ještě jsem sem tam někomu udělal semestrálku. (Která mimochodem v pořádku prošla.) Proč bych se měl teda učit něco, co „umím“? Proč bych měl být zařazen do stejné skupiny, jako ti, co neumí a jen měli štěstí? Proč bych tím měl ztrácet čas místo zlepšováním sám sebe ve věcech, které zrovna potřebuji v práci/pro sebe?
Jelikož bych chtěl být pan inženýr, tak jsem byl ukecán a zkusil jsem to. Přemýšlel jsem, kterou školu vybrat a vyhrálo ČVUT, protože jsem měl v hlavě tuto školu jako „škola na úrovni“, „škola, která nedá titul zadarmo a něco naučí“. Bohužel to byla mylná představa – sice nedá nic zadarmo a něco naučí, ale není to to samé, co jsem měl na mysli.
Přihlásil jsem se na prezenční formu studia, ale jelikož jsem i tak chtěl pracovat a práci si našel, tak jsem později situaci přehodnotil a poprosil děkana o přesun do kombinované formy studia.
První semestr
Přesunutí proběhlo hladce a už jen stačilo počkat na rozvrh. První sobotní dny prosezené v přednáškové místnosti se mi líbily. Bylo to fajn. Sice hodně věcí, které do nás v rychlosti lili, jsem znal, ale i tak to bylo fajn – přeci jen: opakování je matka moudrosti. První semestr jsem měl bez velkých výhrad, zato ten druhý, na ten mám hodně negativních připomínek.
Druhý semestr
Jako hlavní selhání vidím v tom, že nám dali až moc mladých vyučujících najednou – k čemu mi je výuka typu čtení definic nebo strohých vět? To si mohu přečíst kdykoliv doma mnohem efektivněji a výsledek bude stejný! Nejsem proti výuce od doktorandů, jen nechci, aby tak byly všechny předměty v semestru. Nemám čas se se vším zabývat sám.
Jako druhý hlavní důvod selhání je podle mne nedostatek materiálů a informací a špatný způsob výuky.
Například předmět OSY (operační systémy) – jeden velký fail. Učili nás něco (pro mě) velmi jednoduchého a obecného a pak po nás chtěli v domacích úkolech úplně jiné těžší věci a u zkoušky konkrétní výsledky s nemožností se seknout ani o jednotku. Přitom o tom nikde ani zmíňka a materiály k tomu jsme nedostali; naprosté selhání.
Programování a algoritmizace
Další příklad může být předmět PA2 (platí to i na PA1), ten potřebuje více slov. Nemohu posoudit, jak to bylo s materiály, ale způsob výuky byl velmi špatný. Systém, ze kterého si přečteme zadání, vypracujeme ho, výsledek vložíme do systému a během pár vteřin vidíme, na kolik procent jsme zadání splnili – to je dobré, neříkám, že ne, ale způsob využívání ze stran vyučujícíh je tragický. Vyučující už koukají jen na výsledek automatu a víc je nezajímá.
Velmi vynikající je, když se v úkolu na začátku semestru musí využívat něco, co nám vysvětlí až později (pokud vůbec vysvětlí). Mně to nevadí, já programovat umím, ale takto se ti, kteří začínají programovat, toho moc nenaučí.
Na druhou stranu zase ti, kteří programovat umí, jsou buzerování. Například v jedné úloze jsem vůbec nepochopil, proč se úkol musí řešit daným způsobem a proč na něj nejsem upozorněn hned ze začátku a jsem nucen úkol po zjištění přepsat. Samozřejmě jsem se důvod nedozvěděl. Já to vidím tak, že takhle bych to v praxi nenapsal a nikdo se mi nesnažil odpovědět, proč jsme to tak měli dělat, jaký geniální důvod se za tím skrývá (takhle to vypadá, že žádný).
A snad úplně nejlepší je, když se při zkoušce udělá chyba jen v jedné inicializaci proměnné na NULL (zapomene se NULL nastavit), která ale bezproblémovému běhu programu vůbec nevadí, automat to ohodnotí nula body a vyučující se nezdráhá odpovědět, zda je takovéto hodnocí opravdu nutné. To už je opravdu vrchol! Vlastně ne, ještě se to dá zhoršit a také se tak stalo – místo toho, aby cvičící pomohl a poukázal na chybu, mi řekl, že tam je chyba a s druhým cvičícím se šel o tom zasmát.
Tímto typem výuky se prostě nedá nic naučit.
Jak to vidím
Vidím to tak, že uvidím, jak to bude vypadat v dalších semestrech a kdyžtak studia pozastavím nebo rovnou ukončím a půjdu si původní myšlenkou – zdokonalovat se v práci, vydělat si při tom peníze a zaplatit si jimi nějaké konkrétní kurzy od guru z daného oboru.
Na jedné straně je česká vysoká škola, konkrétně ČVUT, s titulem po dokončení, bez praxe, bez peněz, s nervama v pryč a na straně druhé je práce, bez titulu, ale zato s praxí, s penězi, bez nervování a případnými certifikáty různých kurzů. Mně se líbí ta druhá varianta, ale ještě to s tím titulem úplně nevzdám.
Školy holt nezajímá, co umíme. Můžeme toho umět hodně, nevědět jednu pitomost a patříme mezi lidi, kteří neumí nic. Není to o tom se všechno našprtat, ale o tom mít štěstí.
Na závěr doporučuju se vyhnout kombinovaného studia na Fakultě informačních technologií na ČVUT. Zkuste to někde jinde, třeba to tam bude lepší…
kanálu