Stereotype is good

The world is composed by patterns. You can see them everywhere. Probably also that's why people are better with stereotype than without it. I think that people cannot even live without stereotype. You know, it's very exhausting to get up every day at different hour, to go always to different place, to eat at different time, … Actually, it's very unhealthy. Check out this funny (but very true) video how to live miserable life:

Of course, stereotype is boring. Do different things differently. But there should be always something you can count on. At least one thing. Go to the bed always at the same time. Be at work always same hours. Have some eating pattern. Wear the same clothes every day. Do things every day in same order. Anything will do. Anything you don't care much about. And enjoy the rest.

For example I like diversity of food so I haven't been at the same restaurant for lunch for one whole month. But when I eat dinner at home, I have always (almost) the same thing. I don't want to think about what to buy. Also I go to work (at least I'm trying to) at the same time taking the same path. For me is also important to keep my sleep schedule. By the way, have you heard about Steve Jobs's, Mark Zuckerberg's or Barack Obama's wardrobe? All of them wear the same clothes to cut off some decision so they have more time for more important ones.

I could go on with more and more examples. But why am I talking about it? Because sometimes I read Quora and I saw many times recommendation to do things differently. From taking different path to work to go to the bed at different time. Because it can you make you better. Well, it's good, it will definitely sharpen your focus and everything. But you will be exhausted. That's why my recommendation is to do it, but only with things you love the most.

In the end there is pattern everywhere. You cannot escape it. And it's so beautiful. If nature is beautiful with patterns, why our life wouldn't…

P.S.: I pick vacations randomly, few of my travels were very spontaneous. But… I flew to Hawaii with transit in San Francisco, year after that I went to SF. I flew to Dominican Republic with transit in New York, year after that I went to NYC. I went to Google I/O and I was excited about new phone but I got Chromebook Pixel. I went to NYC and wanted to buy Chromebook Pixel 2 but I left with Pixel phone. :-)

Mamboland: the best salsa festival

There is always some dance festival. No one is able to visit them all. You need to choose some… which is hard.

I soon realized dancing isn't about variations and I stopped attending workshops. Not entirely but now I attend only few of them. Because it doesn't make sense to go to the full room where no one has enough space without proper feedback. And then run to be closer to teacher to make video. And then fight at the door to quickly move to the different workshop and maybe also eat on the way.

Fortunately, it can be done differently.

Adolfo organized amazing Mamboland. It's done in a totally opposite way.

Instead of a lot of different workshops, there is for every level only one room (beginners, advanced and masters). You stay in that room and Adolfo takes care to do it meaningfully. There is also time to practice. Every room has it's own time for lunch which is also provided. Water is also available whole day. Video is made for you as well. It's just for few hundred of people.

Which means you don't care about anything, you just focus on dancing and learning. This style will definitely take you from your level to the next one.

I wish there were more festivals like this one. Mostly because it's hard to get there because of limit to a few hundred of people and I think a lot of people should visit this festival. I can't wait for the next year!

Open source sucks

Yes, you heard me. It sucks.

I like open source. I use open source. I write open sources. I contribute to open source. And I will continue to do that. Anyway, open source sucks. There are two types of open source. Let's say, kind of, back-end and front-end. I like, use and everything, back-end part. I hate that second one, front-end part.

There is one big problem with open source which will never be solved. Open source is missing desperately some goal. Idea. Design. Focus on users. Developers can specify and follow goal for some libraries. Sometimes also frameworks. But that's it. Developers are good to deal only with small pieces. Developers will never be able to put small pieces into big one which works well. And by well I mean well for users. It needs project managers, designers and many others.

That's why I like to use (Debian-based) Linux for servers but I don't have any Linux at my any computer anymore. I'm happy user of Chromebook. I used to use Mac at work. And I have Android in my pocket. All of them actually use Linux but only as back-end, front-end is very beautifully well working wrapper.

Now I'm forced to use Linux without any wrapper at work again. And not just Linux. Everything has to be open source, for example IDEs, e-mail server, calendar, everything. Which means that when I organize meeting and room is actually used, I will get no information. There is no easy way to see meetings in my phone. Not even in Thunderbird. It's a lot of pain.

Situation is same as years ago. It still does not work as should be. And never will be.

Open source is good only at lower-level. It needs some company as Google or Apple, for example, to combine those open sources into some awesome products for users. Raw open source sucks and shouldn't be forced to use.

You can argue that for example Android or Chromium is in fact open source. Sure, but it's done by Google, open-sourced as side-effect and without proprietary software to access Google services not the same.

Why do you dance?

Sometimes, I'm kind of sad when I look at dance floor. I'm curious, why do you dance actually? Personally, I dance because I cannot sit when I hear good music. Because now I have a lot of friends who dance and I want to hang out with them. Also because of dance itself, of course, it's fun and I like it. Actually, that's the most important part: because of fun.

I miss that fun on the dance floor.

But I see a lot of other stuff which worries me.

Very often I see men on the dance floor who don't care about other couples. You know, I thought I have problem with orientation or something because I always crossed way to some other couple. When I go to a salsa festival (= place full of people with passion for dance), it's fine… Guys, you are not alone on dance floor. Be careful where you are going and mostly to where you are sending your partner. Doing smaller steps also helps.

Another thing I see quite often is men coming to lady (this point is mostly for more sensual dances like bachata or kizomba) and holding her in a very close position immediately even if they see each other for the first time. It's not good. No one should ever do it and no lady should allow it! Treat the lady with respect. Make sure she enjoys it, pay attention to her response. Of course, this applies vice versa. I had several experiences that lady tried a lot to be in very close position and it was irritating.

I also see men who start dancing like crazy right away. It's not a work out. You should respond to music and music almost never starts like crazy. And even if the music starts like that, you should first get to know each other. Just one cross body lead will tell you a lot about abilities of lady. Even if you have danced together before, it's always good idea to start slowly. Eddie Torres says that in all classes (well, at least all I attended) and I think every teacher should be mentioning it frequently.

Eddie also says you should be present with your partner. I know, it can be hard, because maybe you wanted to dance with somebody else. Well, then you should probably say no. If you say yes, then act like that. Once at Eddie's class we had to wait until everybody would watch ladies eyes instead of hands, floor and other things around. It took a while!

Don't be just present but positively present. No one enjoy sad faces. For example this year in Ljubljana at the Magic festival by stage was a lot of great dancers, but almost all of them had a serious look. One friend expressed that brilliantly: dancing in that area felt like being at an interview. Not pleasant at all. Both of us much more enjoyed dancing with the less skilled dancers on the opposite side of the dance floor.

Which brings me to one important rule: do not correct your partner! If your partner wants to know that move, that's fine. Go somewhere aside where you won't block others. But do not correct your partner just because you think you are better. Actually I heard a lot of stories from my lady friends that a beginner wanted to correct them but the problem was his miserable lead. Correct and improve your leading. Do not tell, lead.

I could say much more (and very probably I will) but for now I will keep it short: guys, just be a gentleman. If you can't do that very well, then at least have some basic manners because you are not alone on the dance floor. Others will enjoy you more then.

And girls, don't hesitate to say no to bad guys. If you need help to say it, read this blog post. By the way, it's good to use heels protection. It doesn't hurt much then. :-)

Have fun!

Nexus 5x vs. Pixel

My old Nexus 5 was broken and I needed new one. It was just few weeks after Pixel was released so I had tough question: go for Nexus 5x with discount or go for Pixel?

There was really big pro for Nexus: the price. 8 vs. 22 thousand (CZK) is a big difference. On the other hand, I like to have latest Android. Mostly because Google, kind of, cares about security and privacy and all good new features are available only in latest versions. To buy older Nexus 5x means to deal with end of support sooner. Additionally, Google released few features only for Pixel. Of course I wanted that!

But I stayed reasonable and bought Nexus 5x. It was almost a year ago. One month ago I went on vacation to New York City and there I discovered that a lot of Nexus phones have some bug which means: you will not be able to turn it on again. All not synced data lost. Of course it had to happen abroad. No one there could fix that soon so I had to buy new one again.

I was surprised that it's hard to find something else than the iPhone. In NYC is everywhere only iPhone. Actually, I had only one option to stay with Google phones: to buy Pixel finally. It was like some kind of sign! :-)

I love this phone! It's smaller. Prettier. It has better glass. It feels more precise. The camera is much faster and also results looks better (which is weird because both have almost the same). It has more memory and a better processor. That new assistant is very cool, at least in NYC. Amazing!

But! But because of using metal and glass it's heavier and slippery. The difference is very small, anyway very notable. I could hold my Nexus and also Nexus 5x lightly on fingers even in vertical directions without problem. Now it's not possible. I cannot have it in my pocket because when I sit down, there is big chance it will slip off and I will lose it.

It's not good for such expensive phone. In the end, I'm kind of sad that my Nexus 5x didn't make it. Because Pixel is not so much better. It's just a little bit better with assistant I will not use in Prague and nice design which is not practical. Not worth that money. Hope next one will be again more like Nexus.

I want a next Google phone more practical and more affordable. I know, it is impossible, so at least I wish that. :-)

Zápisky z cest: Lublaň

Aneb další vtipná historka do sbírky.

Vše začalo na letišti. Letěl jsem domů ze salsa festivalu s Tomášem a Eugenem. Při čekání na letadlo jsme rozebírali českou salsa scénu a kdo jak tancuje on2. Vášnivě jsme debatovali i při nástupu do autobusu, přičemž si Eugen vzpomněl na jednu historku, kdy na jiném letišti nastupoval do autobusu, kde byli dva. Brána o pět metrů vedle měla nástup ve stejný čas, jen úplně jinam. Nebyl si jist a tak se chtěl zeptat, ale kamarádka ho zarazila, ať se neptá, jinak bude vypadat za trotla, který nikdy nikam neletěl. Podíval se na ní a zeptal se, že jestli by opravdu raději přistála úplně někde jinde. Bylo dobře, že se zeptal, jinak by opravdu přistáli někde jinde.

My měli úplně stejnou situaci a já po dosmání ujistil, že jsme ve správném autobusu. Zkontroloval jsem cedulku při nástupu. A tak jsme mohli dál debatovat o salse. Při nástupu do letadla si Tomáš vzpomněl, že zapomněl na letišti tašku. Už už ji chtěl nechat být, ale Eugen se postaral o to, aby ji našli a dovezli. Všichni jsme už seděli v letadle a kapitán se omlouval za zpoždění, ale musíme čekat na nějaké „flight papers“. Zajímalo by mne, co si mysleli lidi, když po patnácti minutách zpoždění přijde letuška předat Tomášovi tašku, po čemž už konečně startujeme. A samozřejmě, čekáme další čtvrthodinu na náhradní okno pro vzlet.

My rychle usínáme. Je ráno a my ještě nespali. Mne probudí svit slunce do očí, náklon a kapitánův proslov. Zaslechl jsem něco o standardní situaci a že se vracíme zpět do Lublaně. O návratu jsem neslyšel, ale prozradila mi to GPSka. „Bože, co zase Tomáš zapomněl na letišti?!“ jsem si říkal. Pak jsem si všiml divného zvuku turbíny, u které jsem seděl. Moc klidný jsem nebyl. Ale únava zvítězila a spal jsem dál.

Naštěstí jsme přistáli v pohodě. Zřejmě se jen jednalo o vcucnutí ptáka a bylo pro ně levnější se vrátit na vlastní letiště, než opravu pak řešit na cizím. Navíc jsme byli jen v jedné čtvrtině letu. Stejně nás ale návrat moc nenadchl. A měli jste vidět výraz Eugena, když se probudil a my mu řekli, že nejsme v Praze. Byl hodně vyděšen a ptal se, kam jsme probůh doletěli. :-))

Na letišti jsme měli spoustu dalšího času a tak jsme se podívali na ty „flight papers“. Byly to dva letáky na salsa festivaly a veganská čokoláda. Velice pravděpodobně bychom nebyli zpět, kdyby si tu tašku nezapomněl.

Za tři hodiny jsme nasedli do toho samého letadla. Na rychlo jsem raději odeslal zprávu, že jsem pár lidí rád poznal a usnul. Po probuzení jsme už byli normálně v Praze. Záznam našeho letu na

Výlet to byl ale dobrý. Dobře jsem si zatancoval a moc se mi Lublaň líbila. Je to takové milé romantické klidné městečko. Projít se dá za tři hodinky i s hradem a je to fajn zastávka, když třeba pojedete kolem. :-)

Nejvíc mne překvapilo, že i v tom sněhu skoro všechny restaurace mají otevřené zahrádky. A ne jen pár stolečků, ale klidně pár desítek. A že tam opravdu lidi sedí! Ani kolo není těžké potkat. Na jedné straně sedí v zahrádce s přímotopem, uprostřed jede kolo a na druhé se někdo kouluje a staví sněhuláka. Mimochodem každodenní venkovní trhy od jídla až po oblečení samozřejmostí!

How I competed at Bachata Stars


By mistake.

More than a year ago Alexej invited me to bachata competition called Bachata Stars. A competition which is open for everyone and the winner is going to the world championship. At that time I was dancing bachata only for a few months, so you can guess what my thoughts were: what would I be doing there? Instead of Bachata Stars I participated months before in some Jack & Jill competition. It was fun and I ended up at fourth place.

Jack & Jill is about individuals, not about couples, which means that you don't dance with the partner you want. Some people don't like that as one of my friends, Stela. One day at salsa party, she told me about some competition for couples at the first Bachata Magic festival (it was less than week before competition when she told me). We enjoyed dancing bachata together and I had a good mood that day so I replied positively. She was kind of surprised and asked me if I mean it. I said sure.

You should see my face when I realized for what I said yes! But I couldn't back off. Well, I could, but I didn't want to be seen as weak after such strong positive response. And anyway—in the Czech Republic is not so many good dancers. There was pretty good chance not be the last one which was my goal.

You should see my face when I came to that competition and I found out that I was the only one from the Czech Republic. And that other couples were dancing together for years. And that we even didn't have time to deal with outfits which were horrible comparing to others. And that we had to dance alone on stage with lights and cameras.

I wanted to run away!

Instead of running I was drinking. It was the only way I could go on stage after I saw how others dance.

I asked our teacher, Pavel, what we were doing there. He replied simply: drinking. I said I know and asked again. He said drinking because he would as well if he were us because they are better than him. Of course it was just joke, exaggeration. Anyway, so supportive!

Well. We did it. It was horrible. But no one said that. Everyone said it was brave and that it wasn't worse dance that night. It was our goal and I was happy. I said I tried that and I will not do it again…

…until one year later. :-)

It started a week before the celebration party in Brno. Another friend wrote me I should go with her to bachata party there. I said no. That there will be competition. I said I am not interested. That she wants to do it with me. I still wanted to stay at home, but she used women's magic: kind words how amazing dancer for her I am. She got me. Men are so simple!

Unfortunately, I won. Probably it looked very funny because I couldn't believe it and wanted to leave the stage as soon as possible. Anyway, they told me I won also entrance to Bachata Stars. I smiled and said no. In that moment came to me friend from Bratislava, Verča, and said she is going there. Just for fun I said then I will go as well and defeat her! She simply smiled and said that maybe we will be there together…

Her dance partner backed off and she had been already registered. She wanted to go with me instead. She also used dark magic and she had the same goal as I had: enjoy dancing and do it differently. I was in for the second time.

We had also less than a week to prepare, but at least this year we prepared properly. We practiced every day to know each other (you know, we didn't dance much before and if we did, it was salsa), prepare start and finish and so on. It was hard week, but I enjoyed it very much. I learned much. It was kind of private boot-camp.

Alexej asked us what country we represent. Verča said Czechoslovakia. I said no, we will represent the First Czechoslovak Republic (or simply První republika in Czech). Thanks to this joke we tried to find outfit similar to the Great Gatsby style.

Our dance was amazing. It wasn't enough to get to the second round but I won something personal. I did it better than any practice whole week before. And also I finally didn't forget for our one funny move which everyone liked! I saw the video and I'm not ashamed about it!

But that's it. I will not do it again…

…which statistically means expect me there. I prefer salsa, but I am at every bachata competition, Alexej noted once. :-))

Well, I asked judges for their opinion. I had a few specific questions, but I didn't ask them. I wanted to know what they say generally. I was expecting result I got, but anyway, I was kind of disappointed. All feedback was about we are not doing it as others. Dance wasn't enough open for the audience. It was too far in the back of the stage. From start to end it was improvisation. Because of our height difference we should do another moves. And so on.

You know, there was one couple, for example, and they had for every song prepared choreography. In those choreos they had also smile which was false. Like everything in that dance was artificial. Maybe they are excellent (they are, friends told me they danced with them and they are amazing) but it's horrible to look at it. It's not fun. It's boring.

I'm sad that this boring stuff is what I need to do to be able to win even small price.

I don't care about winning. I want just to enjoy dance and bring fun. So maybe you will see me again and I will again not win anything but I will try my best to do it nicely and mostly, differently. :-)

Zápisky z cest: Island

Já: „Zdravím!“
„Á, sused, zdravíme.“
„My tu sme na svadobnej ceste. A sú tu s nami aj títo svedkovia. A kde máš ty skupinu?“
„Já žádnou nemám.“
„To takto cestuješ sám normálne?“ ptají se, s údivem na tváři.
„Většinou jo. To je vtipný příběh: chtěl jsem malý levný výlet po Evropě, koupil letenky už dávno a až před pár dny zjistil, že to nebude levný výlet, ba přesně naopak. :-D“
„No preto ideme takhle vo väčšej partii aj so svedkami, aby to vyšlo lacnejšie. :-)“
​„​Vědět to dřív, taky bych to vyřešil podobně. Ale teď mne víc trápí, že mi ztratili kufr a v autě svítí kontrolka a není poznat, co to znamená.​ :-D“​

​Koukali na mne ještě s větším údivem. Nedokázali pochopit, proč jsem tak v pohodě s úsměvem na tváři. Asi to bude nadšením z krajiny. Island je moc hezký. Jednoduše bych to popsal jako Nový Zéland říznutý Skotskem a lehce Norskem.

Den první


Když jsem dorazil na ubytovnu, dostal jsem postel v pokoji pro čtyři a ve tři ráno jsem nechtíc budil krásné tři slečny. Kódové označení příběhu: krásky a špindíra. :-))

Každopádně, nevím proč se zavazadlu do zimy nechtělo. Je tu krásně příjemných 10 až 15°C. Svítí tu dlouho sluníčko a příjemně do toho fouká svěží vítr. Vzduch tu je opravdu super. Jen občas od oceánu je studený, ale ve svetru to stačí a spíš je mi v něm teplo. Snad to tak vydrží.

Líbí se mi tu taky klid (když nepočítám v Reykjaviku občasné přistávání letadla na lokální letiště hned vedle centra) a spousta prostoru, který je vyplněn zajímavě a často zelení. Asi to bude mít něco společného s tím, že celkově tu žije jen 300 tisíc lidí a z toho třetina v hlavním městě. Což bude mít taky za následek, proč jsem potkal především anglicky nebo i jinak mluvící lidé. Angličtina tu ale docela jede obecně. Spoustu věcí, které mi přijdou především pro místní, je v angličtině. Vsázel bych se, že stará paní, kterou jsem potkal v krámě, je místní, a mluvila s prodavačkou anglicky.

Ona tedy angličtina není od islandštiny moc vzdálená. Dokonce dřív to byly hodně podobné jazyky. Stará islandština byla podobnější staré angličtině než staré norštině, což mne překvapilo. Stará angličtina měla znaky, které islandština má dodnes. Škoda že to angličtině nezůstalo, aspoň by nebyl takový problém s kódováním v počítačích, protože by to Američané museli taky řešit od raných počátků počítačů. :-))

Informace mám z Vikingského muzea. Dozvěděl jsem se tam více zajímavých věci, jak vlastně ty severské země se různě, řekněme, potkávaly. Resp. jak v Norsku uměli dobře obchodovat, a když jim to nešlo, naučili se vydobít co nemohli koupit. A pak jak jejich „obchodování“ postupovalo až na jedno z posledních neobydlených míst na světe, na Island. Spoustu zajímavých informací a teď budu na seriál Vikingové koukat jinak. Spoustu věcí se v seriálu docela drží historie, to je hezké. Kdo seriál nezná, doporučuji. Jeden z mých oblíbených. :-)

Taky jsem viděl, co mne čeká. Dvakrát. Jednou v hrozném 360° promítání v místní budově divadla, která vypadá futuristicky jak obrovský ovládací panel z kosmické lodi. Podruhé jsem omrkl model celého ostrova v chrřzšsč, neboli anglicky Reykjavik City Hall. Islandština mi nejde. :-)) A asi nejsem tak pozitivní člověk, jak jsem si myslel. Při pohledu na ten obrovský model, nějakých 10 x 5 metrů, první, co mne napadlo, bylo „ten benzín bude drahej.“ Čeká mne tu dlouhých studených deset dní v autě kolem dokola. Aspoň v rádiu hrají dobré písničky. :-)

Co jsem tu však ještě neviděl, jsou peníze. Tvrdí se, že to tu je království karet a zatím jsem neměl potřebu si vybírat…

Den druhý


​Musím říct, že Island je pro mne druhým překvapením. Ono asi obecně to je druhé překvapení. Dřív jsem vždy dostal co jsem očekával, ale až s Ruskem a Islandem jsem mile překvapen. Na to jaké tu je často pochmurné​ počasí jsou lidi milí. Dokonce i turisti! Nepotkal jsem tu ještě protivného turistu (snad pokud nebudu počítat „a tam je jen vyhlídka? Nic speciálního? Tak tam nejdu.“). A že jich tu je mraky. Už se těším na odlehlé části ostrova, kde jich snad bude méně.

Stále ale nedokážu pochopit, že tu všichni mluví perfektně anglicky. Jak místní, tak turisti. A to i u lidí, kde tak normálně nebývá, jako třeba číňani. Taky nedokážu pochopit jejich technologický pokrok. Parkoviště se platí jedině kartou. Kartou lze koupit i vstup na záchod (vyzkoušeno). Do hor tu vyrazí i Tesla (koukal jsem na internetu na jejich dobíjecí síť a zatím jich je málo, ale do roku 2020 jich tu má být na 200 kolem ostrova!). U turistů jsem zaslechl, že si lze koupit kafe Apple hodinkami. Mimo město, kde široko daleko nic není, krom vodopádu!

Jinými slovy Island si přidávám na seznam zemí, kde by mi nevadilo žít. Jen si musím ověřit jaké to tu je v zimě. Jednou, až nebudu vědět roupama coby, si sem zajedu zalyžovat, jestli bych to tu zvládl i přes zimu.​

​Jen tu je ještě jeden problém – mají tu sice přibližně dvakrát větší platy než u nás, ale taky tu věci stojí třikrát, někdy i čtyřikrát, víc. Což se projevuje na mém stylu putování: ubytovávám se v těch nejlevnějších ubytovnách (resp. vždy v té jediné ubytovně v okolí, kde potřebuji přespat). Což má plus na seznamování se s lidmi, aneb jak jsem psal, že jsem dostal pokoj se slečnami. Ale také dost mínusů, jakože tu jsou na spoustu lidí jen dva záchody a navíc hned vedle jediného umyvadla. Takže není problém kadit, když si metr od vás někdo čistí zuby. A vice versa. Nebo psát tuto esej, když tu pár lidí kouká na televizi se spoustou videí koťátek.

Nevím co je horší, asi ta úchylka na koťátka. Jdu se taky dívat…


Den třetí


Popojel jsem na sever. Opravdu mne zdejší krajina baví. Spoustu krásných fjordů, hor, zeleně, ledovců, vulkánů, starých a ještě starších láv. Nebo taky vstupů do středu země. Aneb přespávám kousek od místa, které si Verne pro svůj román vybral jako vstup, sopka Snaeffelsjokull. Překrásný výhled jsem měl při západu slunce. No však posuďte sami v příloze!

Taky posílám jednu fotku z jeskyně. I když ona to není úplně jeskyně, jako spíš kaňon, jak tomu říkají. Stateční lezli až na konec k vodopádu. Bylo to dobře adrenalinové. Nahoru to šlo v pohodě, ale dolu bylo hodně těžké vymyslet, jak sejít!


Den čtvrtý

I <3 driving in Iceland!

P.S.: Na cesty typu F nesmím. Ale jsou tu i cesty, které se jim podobají a lze si užít i v obyčejném autě!

P.S.2: Mám spotřebu něco pod pět litrů (přesněji 4,5) na sto kilometrů. Zírám! Čekám, až jednoho dne zjistím, že Islandský litr není normální litr. Nebo Islandský kilometr není normální kilometr. Nebo prostě něco.

P.S.3: Cítím se nesvůj, když auto předemnou přejíždí z jednoho pruhu do druhého.

P.S.4: Taky se mi to stává. Ach ta kochání…

P.S. mělo být jedna, ale nechtělo se mi přečíslovávat: Mám tu skvělé počasí. Celý den svítí sluníčko, téměř ani mráček. Krásných 15°C.

P.S.6: Je tu skoro po celý dlouhý den zlatá hodinka. Ráj pro fotografy.

P.S.7: Vtipný příběh: šel jsem na vyhlídku nad druhé největší zdejší město a na mapě vidím, že lze jít dál. Tak jdu. Jdu přes hřbitov, což mne znejistí, ale dle mapy to sedí. Jdu dál a dál až dojdu ke skládce za hřbitovem, jak běžně bývají. No jako vyhlídka nic moc a ještě k tomu to nešlo projít dokola. Nevýhoda open source map, každý si může vložit, co chce. Taky každý to může opravit, ale vždyť to je vtipné. Ať se napálí další turisti! :-))

P.S.8: Báječný příběh: přijedu na „hotel“ a tam jestli jsem nepřiletěl (do půl kilometru tu je přistávací plocha), tak říkám že ne, že jsem přijel autem. Slečna upřesní zda jsem přiletěl na Island. Hlavou se mi honila otázka, jak jinak bych asi tak mohl přijet, lodí bych se plavil věčnost… ale odpovídám stručně ano. Na to odpověděla, že volali z letiště a že sem zkusí moje zavazadlo zaslat!

P.S.9: Jen to jsou trdla, měli tři dny aby mi to dovezli kousek, ale raději počkali aby mne honili na co nejvíc vzdáleném místě od Keflaviku.

P.S.ehm: Do tolika neumím počítat, tak to tu ukončím.

Den pátý


Spontánně jsem rychle zaklapl notebook a nečekal, až zase bude fungovat internet. :-) Poznal jsem totiž své spolubydlící a asi po deseti minutách se ptám, kam se tak chystají pozdě večer a že prý jak byla čistá obloha, je skvělá příležitost vidět polární záři. A prý že mají v minibuse místo a jestli nechci jet, že jedou k jedné pláži, kde by dle předpovědi mělo být nejlépe (= bez mraků). Tak jsem jel!

A prd viděl! Jedině jsem zjistil, že na severních plážích, kór v noci, je setsakramentská zima a statečný je ten, kdo dá jen prst do vody. Takže jsme viděli něco málo a jeli ne úplně nadšení v jednu ráno zpět. Když jsme už skoro byli u naší ubytovny, konečně se to spustilo! Není to nic extra, jak je možné vídat na různých fotkách, a neměl jsem stativ, ale přeci jen se mi jednu fotku podařilo vykouzlit. :-)

Jinak jsem si Island zamiloval. Cameron už spoustu let vytváří svůj digitální vesmír pro sérii Avatar, a přitom tady díky války tektonických desek (kéž by lidské války dělaly taky takové krásné divy) se tu vytvořilo spoustu různých míst, které vypadají jak z jiné planety. Když mi Hela (kamarádka, neplést s Heklou, místní sopkou) říkala, co doporučuje navštívit a ukazovala nějaké fotky, nedokázal jsem si představit, co najdu. Úplně něco jiného, bezvadného. Island rozhodně stojí za návštěvu a nevidí mne tu naposledy.

Podíval jsem se například na oblast se spoustou vulkánů. Prý to tu je od devadesátých let zase plné, takže se čeká, kdy to tu zase bouchne. Je zajímavé si projít místem, které srší spoustou barev a lítá z toho pára, přes kterou když jdete, je vám teplo. Videa jsou z pár pidi vulkánů, ale prošel jsem ještě víc zajímavá místa. Jak fakt cesta do středu země!

Mimochodem samozřejmě Češi se poznají. Mrholilo a před velkým vulkánem cedule, že cesta je kluzká a tak ať se chodí jen za sucha. Na kopci jsem se potkal já s dalšími dvěma lidmi z Česka. Až když ostatní viděli, že to jde vyšlapat, teprve pak začali chodit další národnosti. :-))

Nějaké další stručné poznatky:

  • Myslím, že je čistota přeceňována. Lze vydržet v jednom triku i několik dní a nikdo nic nepozná. Možná to bude mít co dočinění s tím, že tu teplou vodu neohřívají, ale těží. A ta setsakramentsky smrdí! Nezvykl jsem si na to ani po pěti dnech.
  • Existuje tu hmyz, který funguje i při teplotě blížící se nule. Doufám, že tu zůstane!
  • Všimli jste si někdy podobnosti vlajek severských zemí?
  • Už vím, kde se budu šatit na přípravu před cestou na Antakrtidu (ano, to mám taky v plánu :-)). 66° North se osvědčilo, doporučuji.
  • Silnice vypadají připraveny na sníh. Vysoké barevné patníky a hluboké příkopy. Ale stejně by mne zajímalo, jak ty silnice udržují…
  • Putování pěšky zdejší krajinou kolem člověka donutí přemýšlet o všem možném. Poznávám nejenom Island, ale taky sebe.
  • I tady vedou dřevěné domy. Viděl někdy někdo cihlový dům jinde, než v Evropě?
  • Jo a kufr jsem už našel na recepci. Chápu, proč to trvalo – podívali se do něj a popřeházeli mi věci. Každopádně vůbec nevím, co teď s tolika věcmi dělat. Docela jsem si zvykl cestovat nalehko. :-D

Den šestý


Mimochodem svět je malý. U velkých vodopádů (Dettifoss a Selfoss) jsem nabral stopařku, která jela do stejného města, Hǒfn. Přijela ze Zélandu a dělá tu průvodkyni po ledovcích, jen teď má pár dní pauzu. Na Zélandě dělala několik let a minul jsem ji – provázela přesně po těch vedle, na které jsem šel já. Ale zná průvodce, kterého jsem měl, a zítra jdu na výšlap po ledovcích od společnosti, ve které nyní dělá, a prý tam provází i jedna Češka, nějaká Kateřina. Ta bude koukat, až na ni z ničeho nic spustím česky. :-D

Hǒfn je tak nějak proslulé rybařinou a i dnes na tom stojí, takže je doporučováno si tu dát v dobré restauraci k večeři rybu. Jako hvězdu ode mne ta restaurace nedostane ani za místo hned v přístavu s výhledem na oceán, ale i tak to bylo celkově dobré jídlo. Začal jsem dobrou ovečkou jako předkrm, pokračoval skvělým humrem a zakončil nic moc créme brúleé. Moc totiž spěchali, že mne mezi chody ani nenechali vydechnout pořádně. Holt tu mají dlouhou čekací frontu a mne bylo řečeno, že budu čekat tak 3/4 hodiny. Zkusil jsem tedy na čekanou místní silnější pivo (jelikož nic lepšího jsem na lístku nenašel) s domněním, že to vyprchá. No, jelikož tu mají předpisy nula promile za volantem a večeře odsýpala moc rychle, určitě jsem porušil další zákon.

P.S.: Asi si na tu smradlavou vodu začínám zvykat. Po dvou hodinách dávající ozdravnou kúru v jejich 40°C smradlavém bazénku pozorující zamračený západ mi to už skoro nevadí.

Den sedmý


Nějaké info o ledovcích:

  • Zapomněl jsem včera napsat, že zdejší ledovce jsou příjemnější. Aspoň z pohledu pravidel a počtu turistů. Každopádně se mi víc líbil výlet na Novozélandské ledovce. Ale taky to může být jen tím, že oboje to byly půl denní výlety a na Zélandě nás dopravili helikoptérou do centra zajímavostí, kdežto tady jsme jeli autobusem a pěšky, takže na ledovcích jsme nebyli tak dlouho a prozkoumali jsme jen lehce začátek. Taky asi za to může, že zdejší ledovce jsou dost černé. To je od roku 2011 kvůli sopce. Popel… však ono se to jednou vyčistí a budou zase krásně modré. A pak určitě zase černé.
  • Víte proč jsou ledovce na povrchu bílé a uvnitř modré? To je kvůli kyslíku. Úplně přesně vědecky to je tak, že od okysličeného povrchu se odráží světlo a tak to vidíme bíle. Ale od neokysličeného ledovce (což se stane tíhou horní vrstvy ledu, vzduch se vytlačí) se tolik světlo neodráží. A ledovce mají nejmenší vlnovou délku a to je modrá. Resp. fialová, ale skutečně fialovou nemůžeme vidět. To čemu říkáme běžně fialová je jen odstín modré.
  • Vědci si dlouho lámali hlavu, jak to, že z tolika ledovců vznikne jen tak málo vody. A pak na to přišli – pod zeminou ledovec pokračuje a v ledovci na povrchu je spoustu děr a voda, která neodteče po povrchu, steče do nitra a odteče pod skrytým ledovcem.
  • Ledovce tají a všichni z toho šílí. To už víme. Ale prý není důvod šílet. Prý tání a znovu vyrobení (nebo jak to popsat) ledovců probíhá běžně, nekonečný cyklus. Jen ten cyklus je teď rychlejší, takže za dvacet let se podstatně zkrátil.
  • Už vím, jak vznikají ty lámající se ledovce, co se mi tak líbí. Když je kopec moc strmý, ledovce se pohybují rychleji. Jenže před sebou a kolem sebe mají překážky, a tak se tíhou vytvářejí takové ty ledové placky a kopce a tak. Které pak dál, níž, kde se většinou údolí rozevírá, zase vrací zpět do široké placaté plochy.
  • Vlastně to celé funguje jako voda, jen podstatně pomaleji. Takže ledovce netvarují svou tíhou hory kolem sebe, ale ženou se cestou, kudy to lze. Ale samozřejmě okolí poznamenají.
  • Každopádně na jednu věc tíha má. Prý svou tíhou tlačí ostrov dolů. Ale jak ledovce tajou, ostrov zase stoupá vzhůru, takže spoustu pobřeží, které teď vidíme, dřív nebylo. Ale to je dobře pozorovatelné až na škále tisíce let.
  • Jsou tu ledovce, kterým se říká Hollywoodské ledovce. Točilo se tu spoustu filmů. Pamatuji si jen poslední Nolanův Batman či Jurský park. Ale jmenovaných (a dobře známých) jich bylo více, jenže já a moje paměť na jména…
  • Poslední nudná informace: ledovcová vrstva dosahuje až jednoho kilometru.


A na závěr: moc se mi tu líbí jeden zákon. Říká, že kdokoliv může jít pěšky kudykoliv. Chtěl jsem obejít hezký trávník, aby se někdo nezlobil, že přes to lezu, a bylo mi řečeno, že tady platí takový zákon. A platí to opravdu na vše, není problém jít kamkoliv po ledovcích. Nikdo nemá právo říct, že tam nesmíte, i když to je národní park. Jediné co se musí respektovat je v národních parcích dávat pozor na rostlinky a, samozřejmě, soukromé prostory.

Den osmý

Dáme si minutku ticha. Málem jsem přejel ovečku… Což by teda nebyl úplně špatný nápad, přeci jen za celou dobu jsem tu měl pouze jedno teplé jídlo. Jinak žiji na chlebu, salámu, zelenině, ovoci a čokoládě. Někde se šetřit čas a peníze musí. :-)

Vtipná historka: na dnešním výšlapu ke mne přišly dvě slečny a jedna, že mne vyfotí. Že pořád akorát fotím krajinu a nemám vůbec fotku sebe. Navíc je to tak krásný výhled, tu musím mít! Zkusil jsem se s ní hádat, že jednu fotku jsem udělal už včera, ale byl jsem přehlasován. No a tak pak s těmi slečnami jdu a klábosím více méně zbytek cesty. A až na konci vlastně zjistíme, že jsme spolu poslední noc spali na stejném pokoji. Ta která mne fotila si dokonce ode mne půjčila nabíječku. Jenže jak přišly a šly hned spát a ráno zmizely ranním autobusem, neměl jsem šanci si povšimnout. To až když jsme diskutovali kde jsme byli poslední dny. :-D

Na stejném pokoji byl i jeden postarší Skot (velké S, nikoliv malé s) a když zjistil, odkud jsem, bylo těžké ho utnout. Strašně moc má rád Česko, dokonce se mu líbí architektura Hradce Králové, což jsem na něj nevěřícně koukal s otevřenou pusou. Zná spoustu českých filmů, které mi říkají velké kulové. A dokonce v jeho bundě měl dvě knihy a jedna česká, pro mne neznámá, ale chválil si ji.

To jsou příběhy, které prostě nevymyslíš. :-D

Den devátý

Jel jsem se podívat na ostrůvky, které se neustále tvarují, Vestmannaeyjar. Poslední ostrůvek se vynořil v roce 1963! Každopádně nechápu, proč tam lidi chtějí bydlet. Žije tam na téměř pět tisíc lidí. Například v roce 1973 se otevřel kráter a vypustil lávu, která zničila přes 400 domů a rozšířila ostrov o 2 km čtverečné. To jsou nápady si stavět tady domy!

Na ostrov je nejlepší jet trajektem, jezdí docela pravidelně a je to největší trajekt, na kterém jsem zatím byl. Má i spoustu kajut na přespání. Nevím, kdy se využívá, když cesta trvá půl hodiny a případně záložní cesta (pokud na používaný přístav najela bouře) dvě a půl. Měl jsem čas trochu internetit a narazil jsem na zajímavý článek, že se očekává kdy vybuchne Katla. :-) (Není to ta, o které jsem psal dřív, to zase byla Hatla. Očekávají se dva velké výbuchy.)

Samozřejmě, nedaleko od ní spím. Dnes jsem se byl podívat na jeden její ledovcový mohutný jazyk, který je dlouhý úctyhodných 14 km a i kdyby ledovec tál rychle, jak nyní taje, zmizel by úplně až někdy za 200 let. Si tady na těch výpravách připadám děsně prťavý. A zítra jdu na celodenní výlet kolem Katly. Takže jsem asi taky blázen. :-) Ale to by se člověk nemohl tady podívat nikam. Takže by pak všichni na Islandě byli blázni.

Při internetění jsem si všiml ještě jedné věci (je zajímavé, jak mi Twitter momentálně upřednostňuje obsah o Islandu :-)) a to vtipného obrázku (v příloze), jak se tady posílá pošta. Zkusím přeložit name: koňská farma s islandským/dánským párem a třemi dětmi a spoustu ovcemi! Pod tím mapka a dodatek, že žena pracuje v supermarketu. :-D Tak nějak jsem hledal farmu, na které jsem přespával včera.

A ač to může být nevěřícné, i na farmě, kde široko daleko není nic jiného (snad jen výhledy na ledovce, hory a oceán), i tam mají terminál. Takže stále jsem neviděl žádný peníz.

Přikládám sférickou fotku z ostrůvku, klikněte na fotku a chvíli počkejte, pak myšítkem otáčejte (bylo těžké se tam vyškrábat a udělat takovou fotku, děsně tam fičelo; patří to k nejvíc větrném místům na Islandě).

Den desátý

Předposlední den jsem zažil, co je skutečný Island. Vyrazil jsem na cestu necestu, kam se málokdo podívá. Tak málo lidí, že i v našem autobuse pro dvacet něco lidí, jsme byli čtyři. Včetně mne a průvodce/řidiče. Takový komorní výlet, což mi teda vyhovovalo. Snad jsem to nezkazil dalším dvěma turistům, což byl ve skutečnosti pár, oba z Polska, co se poprvé potkali na Islandě před sedmi lety na místě, kde jsme dneska byli. (Zatím stále) slečna má ráda Jacka Danielse Honey a tak se po cestě pil s ledem z ledovce, pro který jsme si po svých došli.

Neskutečné, jak z dálky vše vypadá tak malé a blízko! Ale ještě zajímavější je, čehož jsem si všiml až dnes, jelikož bylo teplo, přes dvacet stupňů. Že je krásně teplo a jak se přibližujete k ledovci, přibližně padesát metrů od něj začne teplota výrazně rychle klesat až téměř k nule.

Po druhé, možná po třetí, za své putování jsem narazil na vyšší stromy a průvodce nám říkal vtip, který se učí ve zdejších školách – co dělat, když se ztratíte v lese? Skákat. :-D Najít tu vyšší stromy je opravdu zázrak.


Den jedenáctý

NASA před pár dny zveřejnila fotku polární záře ze dne, kdy jsem viděl záři poprvé já, a z místa, od kterého jsem byl blízko, když jsem lovil polární záři naposledy, včera v noci. Sice jsem takovou krásnou spirálu neviděl a ani nemám takovou zkušenost udělat takovou krásnou fotku (ani potřebné vybavení), ale se stativem se mi přeci jen něco už povedlo. :-) Moje v příloze, od NASA na APOD.

Poslední den jsem se jel podívat hlavně na dvě místa. První na most mezi euroasií a severní amerikou. Žádný wow moment to není, když jednu chvíli stojím na jedné desce a po druhé na jiné. Asi to bude tím, že si stejně myslím, že to místo je jen takové symbolické pro turisty, nic speciálního. A pak v modré laguně, která je hned u letiště a prý je tak profláklá, že za to nestojí. Ale víte co? Já si to užil. Krásně jsem poslední hodiny strávil v bazénku s vodou až 40°C, pozorujíc západ a čekal na čas, kdy vyrazit na letiště vzdálené ani ne 30 kilometrů. Lepší čekání na let si nevybavuji. :-) A dokonce je to hodně luxusní bazének, se vší parádou. Za mne doporučuji!

Tak, moje putování je u konce, dovolím si malé shrnutí:

  • Plán byl najet téměř 2000 kilometrů. Najel jsem téměř 3000 a takových 200, spíš víc, po spíš necestách než cestách.
  • Jak jsem si říkal, že očekávám na západě více Zéland říznutý Norskem a trochu Skotskem, celkově mám pocit, že Island je vulkanický Zéland bez stromů s trochou Skotska a Norska, což se střídá a mixuje tak všelijak.
  • Každý si tu staví elektrárničku. Buď využijí potoka nebo větru, ale i slunce. Někteří jen pro sebe, jiní zase prodávají do oběhu. Proto (prý) elektřina patří k nejlevnějším věcem na Islandu.
  • Na severu (u jezera Mývatn) jsem potkal jednu dobrodružku z Kanady a když jsem ji ukazoval video z cesty (posílal jsem vám dřív), nebyla nadšená ani tak z cesty jako z hudby z rádia. Jela totiž opačně a stěžovala si, že na východě nic nehraje. Měla pravdu. Ale když se dá naladit FM957, jezdí se parádně!
  • V každém městě (my bychom řekli vesnice) jsou bazény a levné. Tedy možnost jak ušetřit: půjčit si větší auto a spát v autě. Za hubičku jednou za čas zajít do bazénů, kde se člověk umyje a zrelaxuje.
  • Buď stačí týden a na smradlavou vodu si zvyknete, nebo se vyplatí jet po směru hodinových ručiček, abyste si tu nejvíc smradlavou vodu (na západě a severu) užili na začátku a ke konci jeli voňaví(?) domů.

A jako posledně – kdo dočetl až sem, má u mne bludišťáka! :-))

Programmers should be social

As a computer programmer you complain about users and their stupidity not to be able to work with computers. As somebody else who needs to work with computers you complain about stupidity of computer programmers.

That's commonly known. What can we do about that?

Well, I will not tell you. It's very hard.

I fell in love with computers very long time ago and decided to be computer programmer. My parents wanted something different for me. Nobody in my neighborhood knew how important will computers be for us. Neither me. But I liked programming. I was kind of disappointed in high school because I couldn't get the education I wanted. That's why I decided to learn the theory on my own from the books and later also from the Internet. I turned all that theory into practice by writing a lot of code for a lot of my projects.

I didn't know anything else. My every day experience was only writing computer programs. I didn't care about school. I attended school only because I had to. I didn't prepare for tests when my average score was fine. I just wanted to graduate with any score. But I knew about programming a lot my peers didn't know. I even said at my high school graduation “you want to hear XY theory but it doesn't work in practice, in practice is better YZ because (…)”.

You can imagine that I was useless for anything else. Because of my epilepsy I didn't do any sport. My mom cared about everything, like clothes, food and so on. I like practice much more than theory but in my real life I was very unpractical. Such irony!

Anyway, because of all of that I could have been very good programmer. I had a big knowledge, lot of practice, I was able to write code very fast and with only few bugs. But I was miserable at solving user's problem.

You know, we (as computer programmers) are here mainly to solve people's needs. Computers should be helping people not the other way around. That's why Apple had first computer as we know them today. That's why Apple had first phone as we know today. I really recommend you to read book about Wozniak, iWoz. He's a very good engineer with human needs in mind. That's how it should be!

I realized that but I always needed to understand the problem very well so I could solve it in the best way I can. I have wanted to travel around the world since my childhood so naturally it was my first step to socialize with people. Soon after I started to explore a lot of activities. The most important of them is dancing. Dance changed my life and I will write another blog post about how it changed the way I see programming. For now you just need to know I had to leave my nights with computer in a dark room.

And not just the nights. I like traveling, dancing and since today I also manage a whisky club for friends! I even did lectures about technologies and programmers to non-programmers who need to work with them so they can understand them. Of course it means less time to learn computer stuffs. For now I still know a lot and I'm still fast. But computers evolve too fast and I'm afraid that in way I live now I won't be able to catch up with the new stuff as soon as ten years.

Why am I talking about all this? Well, because thanks to being in touch with a lot of different people I became a much better programmer. I better understand people's needs and how they see programmers and computers. How to made computer programs easily understandable for them. How to simply describe some technically complex stuff. And that's very important!

Question is: how to benefit from both sides?

Well, you can be exceptional and hard-core computer programmer and anyway do useful great stuff for people like Wozniak for example. Rest of us have to choose what they want to be. I started as computer programmer (no one would guess otherwise just by looking at me) and today nobody would say I am one. I like that change and I believe that diversity in team is best way to do awesome stuff.

You know, if you have team with all similar people, then that team can have big problems with some tasks and even with quality and everything. When team consists of people from different background and skills, that team can do anything very well. Everyone will use own expertise and together they will make great result. 

To wrap it up: you can do great product with team which has a lot of diversity. Don't be afraid to hire someone who is not rock-star programmer but has some interesting background and skill. And more importantly, be at least little bit social.

I hate feminism

Well, kind of. Title is little bit clickbait, sorry. :-)

You know, definition of feminism on Wikipedia is “(…) range of political movements, ideologies, and social movements that share a common goal: to define, establish, and achieve political, economic, personal, and social rights for women.”

I agree with equal rights for men and women. I have nothing against that. Actually I agree that everybody should have equal rights, not just men and women, for everybody.

But I think a lot of feminist activists are crazy people. It doesn't look like it's about definition of feminism but just craziness. I really hate when I hear “don't even think about helping me, I'm an independent woman”. I really don't understand why it should be problem when the ratio of women to men in some areas is less then 50 percent. I don't see any reason why women should do men's job and vice versa.

Don't take me wrong. I'm not saying you can't do that. I just don't see any reasonable reason to force it.

Next statement will be quite probably harsh for someone so take a deep breath: we are not equal. Everyone has a different purpose by nature. Only females can give birth and have the mother instinct to take the best care of the kids and males can protect that family. Also every culture has different benefits given by nature. For example white people are not equipped to be faster than Bolt. And so on.

Not that long time ago (and still in some places) when you were born into some society, you had to stay in that social class for your whole life. You had almost no chance to live another life. I want for everyone to have opportunity to do what they want. But I disagree to create those opportunities artificially. To do some law or movement forcing some ratios so that everyone has to do everything. It's not good for anybody.

We are different by nature. Let's not try to be same and use our differences to help each other instead.

By the way when a women wants to act as a men because of, well, feminism… for me she loses everything she had for me. She's not a lady anymore. A lot of women are sad that there are no gentlemen around. Well, why is it so?

I think that those cases are driven by women who haven't experienced anything good. They don't realize that the way they act is actually extreme and feels more like a revenge. Be a feminist but don't try to take revenge – you would be same. And as a reaction to your extreme requirements you could also be asked to even the ratios in all professions, let’s say the dustmen. I haven't seen any dustwomen in my whole life!

Don't exchange one extreme for another one.